Kdo jsme a jak jsme vznikli?

Naše aktivita měla začátek v březnu v roce 2022, po vypuknutí války na Ukrajině, kdy jsme přemýšleli, jak by se náš spolek Orel jednota Zlín mohl podílet při pomoci lidem postiženým válkou. V tu dobu do našeho města přijíždělo spousta rodin s malými dětmi, pro které byla adaptace do nového prostředí náročná. Zaměřili jsme se tedy především na děti předškolního věku, abychom umožnili jejich rodičům zařídit vše potřebné v novém prostředí. Založili jsme tedy adaptační skupinu pro malé Ukrajince a začali je učit češtině formou her, říkanek, písniček atp.. Nejprve měla tato skupina pouze dopolední režim, ale vzhledem potřebám rodičů, jsme provoz rozšířili i odpolední hodiny. Tato adaptační skupina však po roce a půl úspěšného fungování musela skončit. Během těchto několika měsíců prošlo skupinou více jak 40 dětí. 

Nyní máme prostory, zkušenosti a vybavení, které chceme i nadále využívat smysluplně. Proto jsme se rozhodli otevřít dopolední hlídání dětí, aby jsme mohli pomáhat rodičům na mateřské, kteří si potřebují zařídit nezbytné věci, nebo jen tak si na chvíli odpočinout od svých ratolestí a nemají žádnou možnost si hlídání dítěte zařídit.

Práci s dětmi milujeme a moc se těšíme na Vaši návštěvu :)

Napsali o nás!

Zábava i učení. Zlínský Orel se stará o ukrajinské děti

Společně si hrají, tráví čas vevnitř i venku, ale také se při této příležitosti učí základy českého jazyka. V dubnu to bude rok od chvíle, kdy zlínská jednota sportovní organizace Orel zahájila činnost tzv. adaptační skupiny pro ukrajinské děti předškolního věku.

"Termín adaptační celkem přesně vystihuje to, o co se snažíme – tedy pomoct dětem, které zasáhla válka na Ukrajině a které s rodinami přišly k nám. Snažíme se, aby si zvykly na nové prostředí," vysvětluje ředitelka Marcela Sousedíková.

Orelská adaptační skupina funguje ve své podstatě podobně jako dětská skupina či školka, vzhledem k souvislostem však má pochopitelně i jistá specifika. Dětem se například společně věnují jedna česká a jedna ukrajinská vychovatelka, což usnadňuje vzájemnou komunikaci.

"A pak je to důraz na český jazyk, děti ho u nás poslouchají prakticky celý den," upozorňuje Sousedíková. "Chceme, aby toho z češtiny kluci a holky pochytili co nejvíc," doplňuje s tím, že tato zkušenost by jim měla následně usnadnit zapojení do běžného života v Česku, hlavně tedy přechod do školek a do škol.

"Už když jsme adaptační skupinu rozjížděli, měli jsme o jejím fungování jasnou vizi. Věděli jsme, že program pro děti bude řízený a jazyk v něm bude mít, samozřejmě hravou formou, důležité postavení. A tak se taky děje. Dbáme na pestrost, v programu jsou výtvarka, hry venku nebo dramatická výchova. Při výuce češtiny si pomáháme básničkami, písničkami či pohádkami."

Mimořádně solidární Češi. Ale co dál?

Jak vůbec vznikl nápad adaptační skupinu vytvořit a rozběhnout? Prvním větším impulsem pro představitele zlínského Orla byla obrovská vlna solidarity, která se v Česku vzedmula poté, co konflikt na Ukrajině vypukl.

To bylo to období na přelomu února a března loňského roku, kdy jednotlivci i skupiny začali jezdit k hranicím pro rodiny, které se na Ukrajině dostaly do ohrožení. Kdy v zemi vznikala uprchlická centra poskytující první pomoc i cenné informace. Kdy se zapojovali dobrovolníci.

Mimořádná odezva ze strany české společnosti. Ale co pak? Jak s Ukrajinci pracovat v dalších týdnech, měsících? Právě tyto otázky si v Orlu položili.

"Myšlenkou vytvořit v rámci zlínského Orla nějakou dětskou skupinu jsme se zabývali už dřív, i když samozřejmě ne se zaměřením na ukrajinské děti. Loňská invaze naše úvahy nejenže urychlila, ale také jim dala celkem jasný směr," popisuje Sousedíková.

Organizace a praktické fungování skupiny se během prvních týdnu a měsíců vyvíjely, řadu věcí bylo potřeba řešit za pochodu. Podle ředitelky se zpočátku v Orlu starali o jednotky dětí, jak se však skupina dostávala více do povědomí rodin, zájemců přibývalo.

"Sedlo si to, v těchto týdnech nás navštěvuje zhruba šestnáct předškoláků od tří do šesti let. V jednu chvíli jich bylo i dvacet, tím už jsme se ale dostávali k maximu našich možností."

Lidé nosili hračky, program se natáhl

Adaptační skupině výrazně pomohla a stále pomáhá podpora partnerů, státních orgánů i drobných dárců. Ze začátku představitelé Orla intenzivně spolupracovali se Zlínským krajem a jeho uprchlickým centrem, hned v prvních týdnech pomohla také organizace Člověk v tísni.

"Naše fungování se dá rozdělit do tří etap. Ta první trvala od začátku invaze do května a byla asi nejdynamičtější v tom smyslu, že bylo potřeba reagovat okamžitě, jednat tady a teď," říká ředitelka skupiny. "V těchto týdnech jsme se věnovali dětem jen dopoledne, program kolem oběda končil. A scházeli jsme se v prostorách, které nám poskytla stavební firma Navláčil."

Rysem druhé etapy, jež trvala do konce prosince, byly především organizační změny a rozšíření programu. "Díky ochotným dárcům jsme shromáždili spousty vybavení, hraček nebo pomůcek a zároveň poptávka po skupině rostla, dětí přibývalo. Každodenní činnosti jsme proto protáhli až do odpoledních hodin a přesunuli jsme se do orelských prostor na Štefánikově ulici," přibližuje Sousedíková vývoj událostí.

V této době skupinu začalo vedle města Zlína či Zlínského kraje podporovat také ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a zapojila se i zlínská církevní základní škola a mateřská škola, jež nyní projekt institučně zastřešuje. Třetí etapa běží teď od začátku nového kalendářního roku a potrvá do června. Minimálně do konce školního roku tedy bude skupina fungovat.

A pak? "To se ještě uvidí," krčí rameny ředitelka. "Naší vizí je udržet činnost skupiny, ať už bude adaptační, nebo klasická dětská i nadále. K tomu bychom ale potřebovali vyřešit například prostory. Přece jen teď na naší Orlovně je to stále trochu provizorní…"

Dvojí účinek českého programu

Za necelý rok prošly pod křídly zlínského Orla desítky ukrajinských předškoláků. Někteří vydrželi krátce, jiní déle. Největší obměna dětské základny nastala přirozeně v létě, kdy končil a začínal školní rok.

"Kromě velkého zájmu nás velmi těší také pozitivní zpětná vazba od rodičů, především tedy maminek a babiček. Děti zvládají češtinu velmi dobře. Celkem brzy začínají chápat, později i trochu mluvit… A dostala se k nám také zpráva, že jedna dívenka od nás pak dokonce v první třídě ve škole patřila mezi nejlepší čtenáře!" usmívá se Sousedíková.

Podle slov ředitelky má program zaměřený na český jazyk tak trochu dvojí účinek – děti doma vykládají, co ten den zažily a co dělaly, takže ze zdejšího jazyka pochytnou něco i rodiče. "Hlavně jim to ale usnadňuje fungování v Česku. O děti mají maminky díky nám postaráno, takže mohou během dne chodit do práce nebo se věnovat jinému vyřizování."

"Za celého zlínského Orla a za naše ukrajinské svěřence bych ráda poděkovala všem, kdo adaptační skupinu jakkoliv podpořili a podporují," praví Sousedíková. "Naše fungování by se neobešlo bez nasazení řady pomocníků a dobrovolníků a stejně tak je pro nás stěžejní i podpora partnerů – ať už jde o jednotlivce, soukromé subjekty nebo státní organizace."

zdroj: Zlínský deník (Vojtěch Jurák)